Istanbul mě fotograficky lákal dlouho. Megapole na rozhraní Evropy a Asie, Turci, islámská civilizace a odpočinek. Ikdyž odpočinku nakonec moc nebylo, nebyla to má fotoexpedice, Istanbul jsem si jako host zájezdu a street photo užil a toulání v prázdných zákoutích starého bazaru nebo jen tak v ulicích musí nadchnout každého fotografa.
Chtěl jsem zažít cestu, kde nebudu ten „lídr“, ten, kdo táhne tu káru a musí se rozhodovat za skupinu lidí. Chtěl jsem být prostě ovce. Po 15 letech lektorování a učení lidí fotografovat jsem cítil, že na to mám nárok a chci to tak udělat, a chci si zafotit a odpočinout.
Istanbul jsem neznal, ikdyž jsem měl několikrát možnost jej krátce navštívit, ale abych si mohl zajít do města několik dní po sobě, navštívit kavárny, trhy, obchůdky a dávat si s místními čaj, na to nikdy nebyl čas. Přesedal jsem často na jiný let na východ nebo pracovně.
Tentokrát to bylo jiné. Měl jsem vyhrazený čas, měl jsem průvodce a měl jsem foťák a hlavně jsem nebyl tlačen výsledkem.
Ponořit se do ulic pro mě znamenalo relaxovat a jen koukat. Proseděl jsem hodiny v kavárnách a na trhu. Svým „pomalým“ tempem jsem nenápadně snímal život metropole a mohl se detailně věnovat tématům, kterých jsem kolem sebe viděl opravdu hodně.
Istanbul street photo černobíle
Istanbul mě uhranul nejen nehranou pohostinností. Vím, viděl jsem jen vrchní část slupky, nebyl jsem ve vyloženě nebezpečných místech – je to megapole s 20 mil. obyvateli. Nebyl jsem na venkově. Ale poznám vstřícnost lidí a na konci jsem už pil čaj s místními na ulici a nekupoval ho v restauracích. Ale myslím silný čaj, tak třeba mátový, ale HODNĚ silný.
Blízký je mi také Islám, se kterým se potkávám na cestách po Asii, měl jsem s ním spoustu zkušeností na Sri Lance, v Nepálu a Indonesii. Vždy jsem své křížky na náramcích na levé ruce dětem ukazoval a vysvětloval, a končilo to zábavně. Už ta blízkost Islámu a Křesťanství se dostává na světlo veřejnosti příliš málo.
Otevřenost synagog a celého duchovního prostoru je příjemným osvěžením proti našim katedrálám – sv. Víta na Hradě například, kam máte platit vstupné = jako fakt?
Pokud máte chuť, koukněte na mé barevné album, kam jsem zařadil trošku více fotek než do černobílého, protože Istanbul JE BAREVNÝ – kulturně, lidsky a duchovně.
Street photo barevně
Vrátit se tam chci, určitě.