Obrovskou spoustu času trávím na svých cestách, promítání fotografií a fotoexpedicích s fotografy. Mnozí se k fotografii dostanou teprve se mnou, mnozí se k fotografii vrací po mnoha i desítkách let a mnozí se jedou jen zlepšit v této kreativní disciplíně. A to je na fotce krásné, ať ji pojdete jakkoliv, jste kreativní, učíte se novým věcem a máte kolem sebe stejně nadšené lidi.
Každopádně pokaždé po skončení takové akce mám velkou radost, když se mi podaří nadchnout ostatní fotografy a vidím v jejich očích zájem a energii vrhnout se hned zítra do fotografování a zkoušet si všechny ty postupy, filtry a věci, které se naučí, a to mi dělá velkou radost, protože později vidím na sociálních sítích jejich práci a vidím, co se naučili, vidím v čem se zlepšili, a mnozí z nich mi pak napíšu pár slov k tomu, co se mnou prožívají nebo prožili, a kam je fotografie posunula.
A také, jak mé vyprávění nebo kontakt se mnou jim pomohl například v rozhodnutí o jejich další životní pouti. Chtěl bych vám tady ukázat jeden takový krátký dopis, který mi poslala paní v květnu 2018 po mém promítání fotografií z fotoexpedice Skotsko v Městské knihovně v Praze.
Galerie Skotsko
